Light Art
AVARITIA
Pokud chceme hledat dokonalý příklad dopadu excesivního konzumerismu současnosti, je jím bez pochyb fenomén rychlé módy. Pro začátek zmiňme základní data – 400 % nárust konzumace rychlé módy během posledních 20 let. 140 000 tun oblečení je ročně dovezeno nákladní lodí na obří skládku, nacházející se v Keni. 1,2 miliard tun emisí uhlíku bylo vypuštěno do ovzduší v rámci rychlé módy a s ní spojených nároků k roku 2015. 93 miliard kubíků je využíváno k udržení procesu výroby rychlé módy (z toho 4% pitné vody) k roku 2021.
Mitumba (Mrtvé oděvy bílého člověka) je pojem, který obyvatelé Keni používají pro pytle nacpané vyřazenými kusy rychlé módy. Ty pak končí na největší skládce (která měla být formálně uzavřena k roku 2001) v Dandoře. Ze 100 % kusů oděvů, které lidé z USA a Evropy vyhodí do charitativních kontejnerů je pro další nošení použitelných 10 %, zbytek je znečištěný či zničený.
S nárustem nových internetových značek narůstá i spotřeba. Místo osvěty přicházejí konzumerská videa na TikToku, YouTube a instagramu, která tento problém rapidně prohlubují.
Nebuď vyprázdněný konzument. Podporuj lokální fashion designery, pop up markety, nezávislé značky. Vymez se proti marnivosti, preferuj originalitu, konfrontuj konzumerismus, nepodporuj rychlou módu, která zneužívá postavení globálního jihu, je fatální pro zaměstnance a smrtící pro planetu. Jde i o tvoji budoucnost.
LUXURIA
Chtíč má mnoho různých forem. Pojďme si posvítit na velmi specifický druh chtíče, který má na svědomí milióny obětí, a šance na nápravu jsou mizivé. V posledních letech byla vznesena mnohá obvinění. Sexuální obtěžování, znásilnění, sexismus. Mají jedno společné – predátor je mocný, respektovaný v široké společnosti, zbožňovaný, důvěryhodný. Politik, psychiatr, herec. Oběti jsou vnímány jako oportunisti, neatraktivní prospěcháři. Lháři, fabulující příběhy, které jsou jen velmi obtížně prokazatelné. Ignorováni zákonem, nenáviděni společností. Konec konců, pro koho by mohla být důvěryhodnou labilní osoba, která se chce proslavit a zničit kariéru toho ubohého člověka. Časový interval mezi skutkem a jeho nahlášením je příliš dlouhý. Subjekt není dostatečně traumatizovaný.
Dominik Feri byl slibným mladým politikem s milou, ale respektu hodnou osobností, absolvent právnické fakulty a oblíbenou postavou dospívajících. „Vzal noční stolek a zatarasil jím dveře, abych nemohla z pokoje odejít. Opakovala jsem, že s ním sex mít nechci, a žádala ho, ať v nátlaku a fyzickém dobývání přestane. Utrhl se na mě, ať prý držím hubu a už nic neříkám, a pak se na mě vrhnul a měl se mnou sex navzdory opakovanému nesouhlasu. Zůstala jsem jako opařená a nedokázala se ani pohnout, byla jsem paralyzovaná.´´Jan Cimický je psychiatr, spisovatel, básník, režisér, respektovaný nejen v Česku, ale i v zahraničí. Loni měl být oceněn medailí za zásluhy. Ve stejné době vyšla najevo děsivá obvinění. Bohužel, Cimický jako psychiatr pracoval s nestabilními a traumatizovanými ženami ve velmi zranitelné pozici a byl si toho dobře vědom. Věděl, že jen velmi málo lidí by těmto ženám věřilo.
,,Vzal mě do svého lékařského pokoje, který byl tenkrát kompletně prázdný, v rekonstrukci. Bylo to jako z hororu. A tam se to stalo. Bylo to příšerné, otřesné, hnusné, slizké, nechutné. Prostě hrozné. Přemýšlela jsem, chtěla jsem na záchod, ale on šel se mnou i na záchod. Pamatuji si to jako dneska, dokázala bych popsat i ten pokoj, jak mi ukazoval obrázky. Vrátil se z Francie, myslím, že říkal, že tam studoval. Myslel si, že když uvidím Eiffelovku… Byl to pokus o znásilnění. Osahával mě, svlékal, líbal… Já jsem se bránila.´´
Pavel Trávníček je český herec, známý zejména z filmu Tři oříšky pro popelku, ale také pro své četné dabingové role. V současnosti je známý především jako člověk, který obtěžoval mladé dívky během jeho působení v televizní pěvecké soutěži DO-RE-MI.
„Velmi hbitě, rychle mě chytil, otočil mě k zrcadlu a svojí pravou rukou mě směřoval k poklopci. V ten moment jsem se ohradila, že to nejde. Opravdu to bylo velmi rychlé, neměla jsem šanci nějak reagovat. Zkoprněla jsem a řekla jsem, že to nejde. On pokračoval dál a mojí rukou se uspokojil. Když to dokončil, tak ještě utíral sperma ze zrcadla a ptal se mě, jestli mi rostou chloupky, jestli si půjdu lehnout na lůžko.“
INVIDIA
V Evropě zuří další válka, která vyhnala z domovů miliony lidí. Ti vědí, že jejich příbuzní a přátelé, kteří zůstali, čelí smrti, znásilnění, násilí, mučení. Od začátku války našlo v ČR útočiště 300 tisíc uprchlíků. Vláda se rozhodla přispět jednorázovou částkou 5000 kč, vstupenkami do ZOO zdarma, bezplatnou hromadnou dopravou, bezplatným ubytováním v tělocvičnách a veletržních prostorách. Někteří lidé dokonce přijali uprchlíky ve svých domovech. Od začátku války cítí velká část české společnosti nenávist a vztek, s hrdly přeplněnými ruskou propagandou. Závidí volné vstupenky a MHD zdarma, závidí jejich neštěstí, závidí jejich osud. Závist je jednou z hlavních charakteristik mnoha Čechů. Napříč historií způsobila závist to, že Češi donášeli na své sousedy a spoluobčany gestapu a později komunistickým pohlavárům. Závist je jeden ze smrtelných hříchů, který je pevně spjat s českou společností.
